Hostiho web (© Vít Meloun aka Hosti)

Klid před bouřkou

Obyčejný den, ta první lednová neděle. Zapnu počítač, zkontroluji RSS čtečku, a projdu komentáře na mém webu, abych ty hloupé z nich smazal (mé autoritářské já se těšilo, jak tím zase někomu hnu žlučí).

Přes víkend se jich nahromadilo asi jen 5. Ach jo, je to tak super, vždycky kliknout na tlačitko "Ano", když se mě blogovací systém ptá "Opravdu chcete smazat [počet] komentářů?" Přál bych vám to zažít...

Hodinu se nic nedělo, a pak to přišlo: poprvé za historii HW mi - od mně neznámého člověka, kterému jsem smazal pár komentářů - přišel email, ve kterém se psalo, že jsem cenzor, který nesnese jiný názor, že "píšu proti komunistům, a přitom mám jejich praktiky", a že bych se nad sebou měl zamyslet.

Tak už jsem taky cenzor! Radku, Arthure, uvidíme se v blogerském pekle .

Co k tomu dodat?

Dvě věci. A teď vážně.

Zaprvé: to, co tu čtete, je můj pohled - jak to vidím já, pohled ryze subjektivní. Nesouhlasíte? Vidíte to jinak? Vadí vám můj názor? Vaše věc - ale mně je to absolutně ukradené, a když mi to tu budete pořvávat, nejdřív vás budu mazat a poté - když to nepochopíte - pravděpodobně dostanete ban.

Názor na mě - a mé články - můžete mít, jaký chcete. To vám nikdo nebere. Založte si svůj blog, a pak pište do alelůja, jakej je ten Meloun modrej svazák, a podobně. Na mém prostoru, který si platím a do kterého jsem investoval peníze i - a to především - čas, se však neomezeně vyjadřovat rozhodně nebudete!

Analogie s reálným životem? Když jdete k někomu na návštěvu, také mu nezačnete nadávat, že má hnusný koberec ("Já mám rád červenou - jakože je tvůj koberec zelenej??"), obrazy, které se vám nelíbí, že jsou jeho politické názory kraviny, a na závěr mu neřeknete, že je kvůli tomu debil. Tuto elementární slušnost má snad každý, i to největší hovado se zvláštní školou. Proč na internetu podléhají - i celkem inteligentní - lidé bludu, že mají právo, respektive nárok uplatňovat svobodu svého slova na mém prostoru, je mi záhadou.

Speciální skupinou, o které se rozepíšu někdy později, jsou komentátoři, kteří vlastně nechtějí říct nic, jen si chtějí dokázat, jak jsou dobří. K jakémukoliv článku, na tématu nezáleží, napíší něco jako "Co to píšeš za bláboly?", "To jsou ale nesmysly" a podobně. Smysl tohoto výlevu? Absolutně nulový. Mě nezajímá, nic konstruktivního v něm není (ale i kdyby bylo, není to žádná záruka, že mě zajímat bude; o něčem, co se mi líbí, tedy o subjektivních pocitech, se skutečně dohadovat nebudu) - a normálního čtenáře, který si nepotřebuje vylévat komplexy, také ne.

Můj web vás nikdo číst nenutí. Pokud nechcete, nečtěte jej. Ale nechávat tu komentáře, které neříkají nic víc, než že se jejich autor chce frajersky vymezit vůči pisateli článku, tedy říci "Píšeš blbosti, zato já, velký komentátor, bych to napsal úplně jinak, blbče", a tím si něco dokázat, netoleruji a nebudu.

To zaprvé. A zadruhé, aby nedošlo k nedorozumění: blog píšu především kvůli sobě, protože ... chvíle překvapení ... mě to baví .

Jsou lidé, kteří si založí blog jen kvůli blogu samotnému. Můžou se pak titulovat blogeří, publikovat debilní řetězovky, ještě debilnější videa z youtube, linkovat se navzájem, a prokládat to všechno návody, jak mít serijósňí weblog a tipy ke zvýšení čtenosti. Tedy dělat věci, které blogeři dělají.

Pro mě samotného není blog jakýmsi účelem či cílem, ale pouze prostředkem - cestou k tomu, jak snadno publikovat své názory a pobavit se. Z toho, nepřímo, vyplývá, že nemám potřebu si hlídat návštěvnost, kontrolovat pozice ve vyhledávačích (i když ty vůbec špatné nejsou, jak občas namátkou zjišťuji), či sledovat, kdo na mě odkazuje. Nemám divný pocit, když dlouho nic nenapíšu (tedy jakýsi pocit zodpovědnosti vůči čtenářům), a nepublikuji krátké blbosti, jen abych něco vydal. A co mi, nedej bože, opravdu nehrozí, je zajímat se, co si o mně a mých názorech myslí lidé.

Takže, abych to shrnul: u většiny lidí (u internetových anonymů speciálně) je mi zcela ukradené, co si o mně, mých názorech, mém webu a mém čemkoliv myslí. Je to jejich věc. Ale trpět základní nedostatky v jejich slušnosti, tedy aby mi na mém prostoru, který je tu především pro mě, který já platím a spravuji, nadávali, nutili opačný názor či si něco dokazovali, rozhodně nehodlám a nebudu.

Tedy, mazat se bude, a nazývejte si to, pro mě za mě, třeba fašismem .