Hostiho web (© Vít Meloun aka Hosti)

...

Dobře, kecám: žádné skoky nedělám a na nic jsem se nerozcvičoval, zkrátka jsem to neubrzdil a narval to do chaty. (Že první varianta byla akčnější a zajímavější? )

Chvíli jsem ležel na zemi, pak pro mě kamarádi - po zjištění, že na levou nohu prostě nedošlápnu - zavolali horskou službu. Jel jsem záchrankou do nemocnice do Trutnova, kde mě zrentgenovali, prohmatali a zjistili, že jsem si zlomil nějakou kost v kotníku, plus další poranil a k tomu si ještě celý kotník vykloubil. Lahůdka.

Dostal jsem sádrovou dlahu, berle a papír, který jsem měl předložit při kontrole, na kterou jsem měl jít 3 dny poté. Sanitka nás (mě a moji třídní profesorku) hodila do hotelu, kde jsme byli se školou ubytovaní. Třídní pak zavolala tátovi, co se stalo a aby pro mě přijel, já si zabalil svých pět švestek, počkal na něj a jeli jsme (jet s tímto zraněním 120 km po českých silnicích je, kvůli jejich stavu, taky paráda...).

V pátek (ony 3 dny poté) jsem šel na kontrolu do Hlinska, kde jsem byl opět rentgenován a tak dál. Nakonec bylo rozhodnuto, že dostanu 'chodící sádru' (je to mírně nepřesné; jednak na tuto sádru zatím stejně stoupat nemůžu - z prozaických důvodů: bolí to - a druhak nemám sádru, ale jakýsi laminát, který je lehčí, užší, voděodolný a taky dražší - ale 400 Kč je za výhody, které má tento materiál oproti klasické sádře, celkem směšná částka). A než mi tuto chodící sádru nasadili, bylo třeba z nohy odstranit starou dlahu. Po rozstřihnutí obvazu, který mi dlahu k noze připevňoval, přestala zdravotní sestra vyvýjet jakoukoliv činnost a tupě na mě civěla. Pohled jsem jí, celkem bez problémů , opětoval a ona se na mě začala utrhovat, jestli jsem prý takhle nesamostatnej i doma! Ať si to koukám sundat sám!'. Znal jsem ji už ze dřívějška - tak 45 let, ošklivá, zjevně zakomplexovaná a lidsky blbá osoba. Vždycky se chovala jako kráva (nevím proč, ale takhle jsem si vždy představoval feministky... ), snažil jsem se proto ignorovat tyhle kecy a zachovat si zbytek hrdosti; natáhl jsem se tedy k noze (au) a začal si odtrhovat sádru od nohy. Jelikož držela na noze jen proto, že do ní byli zality chlupy, které jsem na noze před touto depilací měl, taky to nebylo nic příjemného. A když na mě začala zcela vážně pořvávat no dělej, dělej!, už jsem se neudržel a vypěnil jsem. Vždycky jsem jí odsekával, ale nikdy jsem jí nic neřekl. Nejdřív jsem ze sebe chtěl vypustit něco hodně nehezkýho, pak jsem zchladnul a vypadlo ze mě něco jako víte, slečno, ono to docela bolí. Asi jsem to ale řekl dost nepříjemně, protože se zarazila a pak už držela hubu.

Tohle chování mě dost zaráží - z čeho si myslí, že je placená? Peníze pro ní se neberou někde z nebes, ale platí je pojišťovna. A pojišťovna je bere kde? Že by můj úraz platila z mých peněz? Jak překvapující... Zajímalo by mě, chovala-li by se stejně, kdyby bylo soukromé zdravotnictví a já doplácel přímo na ruku. Kdyby viděla, že peníze tam nechávám přímo já, těžko by se chovala takto...

Update: předchozí odstavec je v podstatě nesmysl, v horečnatých stavech, kdy jsem ho psal, mi to nějak nemyslelo . Plamenná úvaha o krátkozraké sestře je nesmyslná v tom, že jelikož jsem student, platí za mě pojištění stát. Śkoda, zněla dobře .

Tak teď s tou chodící sádrou ležím v posteli, čtu Hrabala a Kunderu, trochu programuju a poslouchám muziku. Trochu si rozšiřuju kulturní obzory. Schválně, jestli někdo víte, kdo (a kde) vypráví, jak mu Egon Bondy pochcal po třinácti pivech koberec .